metoda kontroly onemocnění založená na pozorování, že proporcionální snížení rizika pro dané absolutní snížení rizikových faktorů je nezávislé na úrovni rizikového faktoru: například snížení systolického krevního tlaku o 10 mmHg vede ke stejnému procentuálnímu snížení rizika srdečního infarktu nebo mrtvice na všech úrovních krevního tlaku před léčbou. Přínos snížení těchto rizikových faktorů závisí především na absolutním riziku onemocnění, nikoli na úrovni specifických rizikových faktorů před léčbou. To je v kontrastu s řízením rizikových faktorů založeným na prahové hodnotě pro každý faktor (např. krevní tlak, hladina cholesterolu), nad kterou se má za to, že je přítomna léčitelná abnormalita (např. hypertenze, hyperlipidémie). Absolutní rizika jsou silně ovlivněna neovlivnitelnými rizikovými faktory, jako je věk, pohlaví a předchozí onemocnění, a jsou vyjádřena jako procentuální pravděpodobnost výskytu onemocnění ve stanovených časových horizontech, obvykle 5 nebo 10 let. Při přístupu absolutního rizika závisí rozhodnutí léčit zvýšený krevní tlak nebo sérový cholesterol spíše na odhadované celkové úrovni rizika než na úrovni jakéhokoli jednotlivého rizikového faktoru. Zavedení přístupu založeného na absolutním riziku může znamenat podstatné změny ve strategiích veřejného zdraví a v okolnostech, za kterých je přidělování zdrojů na preventivní léčbu oprávněné.